Postup při pomazání nemocných

Slavení této svátosti se může v jednotlivých případech velmi lišit, zejména pokud se slaví v kostele, nebo doma či v nemocnici. Následující řádky slouží spíše jako pomůcka pro pochopení jednotlivých prvků slavení, než příprava na konkrétní slavení. Ohledně konkrétního průběhu je vždy třeba domluvit se s knězem.

Úvod
Kněz přichází k nemocnému oblečen tak, jak to odpovídá této posvátné službě, a vlídně pozdraví nemocného i ostatní přítomné. Může použít některého z následujících pozdravů: Pokoj tomuto domu i všem, kteří v něm bydlí.

Úvod slavení je prostý a lidsky přirozený: jedná se o pozdrav.
Případné pokropení svěcenou vodou není povinné a je připomínkou křtu, neboť ve křtu byl nemocný připojen ke Kristu trpícímu a vzkříšenému, což novým způsobem aktualizuje také svátost pomazání nemocných.

Úkon kajícnosti 
Úkon kajícnosti, jehož smyslem je uvědomit si, že předstupujeme před Pána jako ti, kdo potřebují jeho milosrdenství, se koná stejným způsobem jako ve mši svaté. Na místo úkonu kajícnosti je také možné zařadit svátost smíření.

Čtení z Písma svatého
Svátosti nejsou magickými úkony, ale slavením tajemství naší víry. Protože, jak říká apoštol Pavel, „víra je ze slyšení“, je třeba, aby se vždy přečetl alespoň krátký úryvek z Písma (pouze z evangelia, nebo z jiné knihy Písma a z evangelia), který víru posílí, povzbudí a dá příklad Krista, který snášel utrpení. Biblický text je možné krátce vysvětlit.

Prosby
Odpovědí na přečtené Boží slovo jsou prosby. Když apoštol Jakub ve svém listě píše o pomazání nemocných v prvotní církvi, říká, že „modlitba spojená s vírou zachrání nemocného“. Součást této modlitby víry představují právě prosby za nemocného, za ty, kdo o něj pečují a za všechny trpící.

Vkládání rukou
Nyní kněz mlčky vkládá ruce na hlavu nemocného.
Když mluví apoštol Jakub ve svém listě o pomazání nemocných, píše, že se představení mají modlit „nad nemocným“. Vkládání rukou je starodávné gesto modlitby, které naznačuje pomoc, která není dána lidmi, ale přichází shůry. Toto gesto se děje v naprostém tichu, neboť také ticho je důležitým prvek modlitby – vyjadřuje mlčení člověka před Boží mocí a očekávání Ducha svatého.

Poděkování za olej
Pokud je už olej posvěcený, modlí se nad ním kněz děkovnou modlitbu:
Požehnaný jsi, Bože, všemohoucí Otče; tys poslal na svět svého Syna pro nás a pro naši spásu. Odpověď: Požehnaný jsi, Bože, navěky.

Kdykoli při liturgii používáme nějaké prvky, aby sloužily jako znamení Boží milosti, uvědomujeme si, že za ně vděčíme kromě lidské práci především Boží štědrosti; a proto za ně také děkujeme. Poděkování nad olejem je inspirováno židovskou modlitbou díkůvzdání (podobně jako například poděkování za chléb a víno ve mši), a krásným způsobem ukazuje, jak jediný Bůh ve třech osobách dělá vše pro záchranu člověka.
Olej ke slavení této svátosti je za normálních okolností požehnán biskupem v katedrále na zelený čtvrtek. Pokud jej ovšem musí požehnat sám kněz, pak modlitba požehnání nahrazuje toto díkůvzdání.
Olej k posvátnému mazání má být podle dávné církevní tradice vylisován z olivy, v případě nouze může být použit také jiný rostlinný olej.

Svátostné mazání
Kněz vezme posvěcený olej a maže nemocného na čele a na rukou. Říká přitom jednou:
Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha Svatého. Odpověď: Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Odpověď: Amen.
Pak se kněz modlí jednu z předepsaných modliteb podle situace nemocného.

Mazání požehnaným olejem doprovázené slovy „Skrze toto svaté pomazání…“ představuje, vyjádřeno tradičními pojmy, materii a formu této svátosti. Pomázání olejem v Bibli a v liturgii vždy naznačuje působení Ducha svatého, a to také podtrhují pronášená slova.
Když kněz nemocného maže a říká slova svátostné formule, jsou to viditelné prvky. V té chvíli se ovšem děje také něco, co smyslům přístupné není – sám Duch svatý sestupuje na nemocného, aby ho posílil, připodobnil trpícímu Kristu a jako celého člověka – tj. na duši i na těle – zachránil.
Svátostné mazání je zakončeno modlitbou, kterou kněz vybere podle situace nemocného.

Závěr
Pokud se svátost pomazání nemocných slaví v rámci mše svaté, pokračuje se dále bohoslužbou oběti jako obvykle.
Jinak kněz vyzve k modlitbě Páně a všichni se spolu pomodlí Otčenáš. Pokud se koná svaté přijímání, přijme nemocný eucharisti hned po modlitbě Páně (předchází dialog „Hle, Beránek Boží…“, a následuje chvíle ticha s děkovnou modlitbou).
Slavení svátosti kněz zakončí požehnáním, v němž znovu vyprošuje nemocnému Boží blízkost, Boží posilu a uzdravení.

Zdroj: Liturgie.cz