Mám zájem o křest

Mám zájem o křest pro své dítě

Chtít křest pro své dítě je krásná věc. Znamená to chtít pro něj nový život se vzkříšeným Ježíšem Kristem, život, který se otevírá do věčnosti, Boží požehnání a ochranu před zlem.
Chtít pro své dítě křest ale také znamená zavázat se k výchově k víře, k osobnímu vztahu s Ježíšem, k modlitbě, k lásce k Bohu a k lidem. Znamená to také (nově) se rozhodnou uspořádat svůj vlastní život podle evangelia.
Aby bylo možné křest zrealizovat, je třeba setkat s knězem v místě bydliště a domluvit vše potřebné s ním.
Velmi pravděpodobně se před křtem uskuteční několik setkání rodičů, kmotra a kněze, na nichž se proberou základní věci víry, života podle víry, významu křtu i jeho praktické realizace. Vyplní se také patřičné dokumenty pro zápis do matriky, k nimž bude potřeba rodný list dítěte, oddací list rodičů, případně jejich křestní listy a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.
Při křtu je potřeba kmotr či kmotra, jehož úkolem bude za svého kmotřence se modlit a rodičům pomáhat s vedením dítěte k víře. Kmotrem může být pouze dospělý člověk, který byl „uveden do plnosti křesťanského života svátostmi křtu, biřmování a eucharistie; ať žije podle víry, jak to odpovídá úkolu, který má převzít“ (Úvod k obřadům, č. 10).
Podle domluvy s knězem možná bude potřeba ke křtu pořídit bílou křestní roušku a křestní svíčku.
Pokud je dítěti více než 4 roky, musí být na křest už samo přiměřeně připraveno podle věku a vyspělosti.

Mám zájem o křest pro sebe

Chtít se nechat pokřtít je velká a krásná věc!! Znamená to toužit po novém životě s Ježíšem v plnosti, po začlenění do Kristova těla – církve, po Duchu svatém a životě ze svátostí. Chtít se nechat pokřtít znamená mít rád Boha a lidi kolem sebe.
Základní podmínkou křtu je víra. Kdo uvažuje o křtu, měl by být ochotný stále více poznávat Boha Otce, Syna i Ducha svatého a svou víru prohlubovat a rozvíjet. To neznamená, že se musí stát ve víře supermanem.
Prvním praktickým krokem by měl být kontakt s knězem v místě bydliště nebo s tím, který je jiným způsobem dostupný (například blízko, školy, práce, atd.) a s ním svou touhu po životě s Bohem a po křtu probrat. Je možné také kontaktovat někoho známého – věřícího katolíka, který setkání s knězem zprostředkuje.
Před samotným křtem je třeba s církví projít několikaměsíční cestou zrání a prohlubování víry, poznávání Krista i církve. Je to krásné období objevování krásy, moudrosti a lásky našeho Boha skrze Písmo a učení církve. Toto období se nazývá katechumenát (z řeckého, starokřesťanského – období vyučení se) a trvá minimálně jeden rok. Během několika měsíců se zájemci o křest pravidelně společně scházejí k modlitbě, četbě Písma, rozhovoru o otázkách víry i praktického života z víry. Ten, kdo se připravuje na křest, je také liturgickým obřadem přijat mezi „katechumeny“, čímž se vyjádří, že on směřuje ke křtu a také že církev s ním počítá a modlí se za něj.
Během období přípravy se také předpokládá vytvoření vztahů s dalšími křesťany, neboť křtem je člověk přičleněn do církve a s ostatními věřícími bude vytvářet jedno společenství.
Všechny praktické záležitosti týkající se samotného křtu se proberou v závěru přípravy těsně před křtem. Křest dospělých se koná nejčastěji o velikonoční vigilii, kdy si církev připomíná vzkříšení Ježíše z mrtvých.
Po křtu většinou následuje ještě několikatýdenní období „mystagagogie“, doprovázení při prvních křesťanských krocích. Nejčastěji spočívá v několika setkáních společné modlitby, sdílení zkušenosti, čtení Písma.

Zdroj: Liturgie.cz