Liturgický rok

Liturgický / církevní rok je v křesťanském prostředí souhrn svátečních dnů a časových úseků sestavených do pevné struktury v období jednoho roku.

Liturgický rok jednotlivých církví (ritů) je v některých případech a z historických důvodů určován odlišnými typy kalendářů. Jedná se především o juliánský a gregoriánský. V jiných případech např. Arménská církev liturgický rok vybudovala na svém starobylém kalendáři národním.

Ústředním bodem liturgického roku je Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (Velikonoce). Stanovení tohoto dne má přesná astronomická pravidla. Avšak užíváním různých kalendářů je datum velikonoc v konečném důsledku pro jednotlivé křesťanské rity stanoveno různě. Časový posun se pak projevuje i ve slavení dalších svátků a svátečních období odvozených od data velikonoc.

Slavení liturgického roku se odráží ve výzdobě kostelů, v různých barvách liturgických rouch, ve volbě biblických čteních a kázáních.

Církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit posvátnou vzpomínkou vykupitelské dílo svého božského Ženicha. Každý týden si připomíná zmrtvýchvstání Páně v den, který nazvala dnem Páně. Jednou v roce slaví zmrtvýchvstání Páně spolu s jeho svatým utrpením jako největší svátek, totiž velikonoce.
Celé Kristovo tajemství rozvíjí v ročním okruhu, a to od jeho vtělení a narození až k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání blaživé naděje a příchodu Páně.
Když tak slaví jednotlivá tajemství vykoupení, otvírá věřícím bohatství mocných činů a zásluh Pána, takže je neustále v jistém smyslu zpřítomňuje, aby se s nimi věřící setkávali a aby z nich čerpali spásonosnou milost.

(Zdroj: Wikipedie, Sacrosanctum concilium, č. 102)