Udělení medailí sv. Auraciána 2021

V úterý 3. srpna 2021 se v katedrále sv. Mikuláše konaly oslavy svátku sv. Auraciána, mučedníka, ochránce města České Budějovice a spolupatrona Čech. Přesné datum mučednické smrti tohoto světce neznáme, a proto slavíme svátek sv. Auraciána vždy 3. srpna, tedy v předvečer výročí přenesení jeho ostatků do chrámu sv. Mikuláše 4. srpna 1670. Letos tedy uplynulo od této události 351 let. Fotografie z obřadu najdete ve fotogalerii ZDE.

Foto: Petr Samec

Letošní oslavy započaly v 8:00 ranní mší svatou. Poté byl po celý den v chrámu vystaven k úctě vzácný barokní relikviář z roku 1665 s ostatky sv. Auraciána. Při slavnostní mši sv. od 17:00 udělil sídelní biskup Mons. Vlastimil Kročil stříbrné Medaile sv. Auraciána čtyřem osobnostem, které se mimořádným způsobem zasloužily o šíření křesťanských hodnot a výrazně přispěly k rozvoji českobudějovické diecéze a jejího duchovního života.

Během slavnostní bohoslužby pronesl homilii P. Zdeněk Mareš, děkan Katedrální kapituly u sv. Mikuláše, který připomněl zásadní skutečnost o oslavovaném světci: „…žil v období pronásledování církve – a byl-li pohřben v římských Kalixtových katakombách, pak jednoznačně patří mezi autentické svědky křesťanské víry a tudíž, chtě nechtě, je důležitým příkladem i pro nás!  Je na místě jej uctít, prosit o přímluvu, vzít si z něj příklad.“

P. Zdeněk Mareš během promluvy na slavnostní bohoslužbě; foto: Petr Samec

V další části homilie věnoval pozornost „společenství svatých“ a naší křesťanské modlitbě, která směřuje k Bohu a vychází z modlitby Krista Pána. Připomněl tak i Ježíšova slova: „Já a Otec jedno jsme!“ (Jan 10,30) a dodal: „On – Ježíš Kristus – je náš Pán a Bůh!  On je středobodem všeho a všech!“ Křesťanský život zde na této zemi pak charakterizoval jako „neustálé budování vztahu k živému Ježíši Kristu, který je Božím Synem a Pánem; je to ten, který se jednou může přiznat k nám před svým nebeským Otcem; ale který si také přeje, abychom se k němu přiznali i my před ostatními lidmi. Ježíš nám nenabídl jen nějakou nauku k věření, ale především vztah lásky; lásky, kterou máme opětovat; Ježíš nezaložil jen nějakou filozofickou školu, ani nějakou humanitární organizaci: on od každého z nás žádá, abychom se pro něj definitivně rozhodli. Jak závažná jsou v tomto smyslu Ježíšova slova: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám, před svým Otcem v nebi“ (Mt 10,32). Promluvu pak uzavřel slovy: „…i v tomto našem křesťanském snažení je nám sv. Auracián nejen příkladem, ale i přímluvcem!“

Osobnosti oceněné v roce 2021

Dagmar Jandová (* 1943) z farnosti Pelhřimov

Dagmar Jandová; foto: Petr Samec

Převzala ocenění 2. stupně – stříbrnou medaili sv. Auraciána – za zásluhy a mimořádné přispění k rozvoji života diecéze. Narodila se v Zachotíně, odkud se – po svatbě v roce 1965 – přestěhovala do Pelhřimova. Celý svůj profesní život se věnovala práci v kuchyni, nejprve v restauraci, a nakonec jako vedoucí školní jídelny. Když před 40 lety převzala v pelhřimovském kostele péči o květinovou výzdobu, netušila, jak využije i své kuchařské umění a zkušenosti ve prospěch nejrůznějších farních aktivit a setkání, mezi něž patří i dětské tábory. Postupně, a po odchodu do důchodu ještě intenzivněji, věnovala svůj čas nezištné službě pro farnost; přibyly povinnosti kostelnické, kuchařské, ale také organizační při pořádání koncertů. Její vytrvalá, nenápadná, a přitom vždy ochotná a obětavá služba je tak příkladem pro všechny.

Martin Kulíšek (* 1947) z farnosti Kasejovice-Budislavice

Martin Kulíšek; foto: Petr Samec

Převzal ocenění 2. stupně – stříbrnou medaili sv. Auraciána – za zásluhy a mimořádné přispění k rozvoji života diecéze. Narodil se v Olomouci, ale značnou část života prožil v Prostějově. Budislavice, kam přijížděl pravidelně od 70. let, se mu staly trvalým domovem v posledních patnácti letech. I přes nepřízeň 50. let, kdy jeho starší bratr byl odsouzen za rozvracení republiky, se mu podařilo vystudovat grafickou školu a mohl pracovat v oblasti kultury na několika státních institucích, mezi nimi např. v „Parku kultury a oddechu“ nebo v dnešním „Moravském divadle“ v Olomouci. V porevolučním období pracoval několik let v olomoucké „Arcidiecézní charitě“ a zúčastnil se i několika zahraničních misí v Jugoslávii, Ukrajině a Bělorusku. Před dvaceti lety se stal iniciátorem a duší několikaleté, rozsáhlé opravy budislavického kostela sv. Jiljí a jeho okolí. Tento kostel se tak stal krásným a důstojným Božím stánkem. Pan Kulíšek o něj dodnes nejen pečuje, ale tam také organizuje nejrůznější kulturní akce, přednášky a koncerty, které se těší velké oblibě.

Josef Malík (* 1943) z farnosti Borovany

Za Josefa Malíka převzal ocenění jeho syn; foto: Petr Samec

Získal ocenění 2. stupně – stříbrnou medaili sv. Auraciána – za zásluhy a mimořádné přispění k rozvoji života diecéze. Protože se nemohl obřadu osobně zúčastnit, převzal medaili jeho nejstarší syn. Narodil se v Borovanech, kterým zůstává věrný celý život. Vyučil se nejprve soustružníkem a poté studoval při zaměstnání Střední průmyslovou školu strojní. Krátce pak pracoval v plzeňské „Škodovce“, která dodávala strojní zařízení do nově budované továrny „Calofrig-Borovany“, kam také přestoupil a v ní setrval až do konce roku 1989. V roce 1990 byl zvolen tajemníkem a od poloviny roku zastával funkci místopředsedy ONV v Českých Budějovicích. Již v roce 1977 převzal po smrti svého otce službu kostelníka (který ji vykonával 47 let), jako nástupce svého otce, děda, a dokonce i praděda. V rodu Malíků tak kostelnická služba trvá nepřetržitě bezmála 170 let. Pan Malík se nevěnuje pouze službě kostelníka, ale od mládí se angažuje v nejrůznějších společenských organizacích – politických i kulturních – mimo jiné je členem „Vincenckého sdružení“ a takřka 50 let i členem pěveckého chrámového sboru. A vždy zcela nezištně se zhostí i drobných oprav na objektu kostela či fary.

Ing. Jiří Míchal (* 1951) z Českých Budějovic

Ing. Jiří Míchal; foto: Petr Samec

Převzal ocenění 2. stupně – stříbrnou medaili sv. Auraciána – za zásluhy a mimořádné přispění k rozvoji života diecéze. Narodil se v Táboře a vyrůstal nedaleko Soběslavi, kde také chodil do základní školy a gymnázia. V roce „Pražského jara“ začal – s nadšením ze zdánlivě otevřeného světa – studium zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Než stačil dostudovat, situace se zásadně změnila a jeho pracovištěm se stal tehdejší podnik „Jihočeské pivovary“. Po „sametové revoluci“ začal pracovat v Okresní kanceláři Československé strany lidové a poté jako krajský redaktor deníku „Lidová demokracie“. Po jejím zrušení v roce 1994 pracoval několik let, díky znalostem německého jazyka, u rakouské firmy a v letech 1999-2004 byl správcem nově zřízeného „Kněžského domova“ v Č. Budějovicích – Suchém Vrbném. Poté nastoupil jako kostelník při českobudějovickém děkanství se zvláštním zřetelem na klášterní kostel Obětování P. Marie. Tam také uplatňuje svůj celoživotní zájem o historii a umění. Těžko kdo dnes spočítá, kolik lidí si vyslechlo jeho výklad o dějinách kláštera a v souvislosti s tím i o křesťanském poselství a úloze církve v současném světě. Podivuhodně dokáže zaujmout děti i mládež, ale s velkým uznáním mu naslouchá i odborná veřejnost, za což se mu dostává i tohoto ocenění.

Svatý Auracián (Auratian, Auratianus)

Zřejmě nejznámější Auraciánův obraz od F. B. Doubka z roku 1913.

Podle legendy to byl římský voják žijící ve 2. až 3. století, sťatý pro svou křesťanskou víru. Původně byl pohřben v Kalixtových katakombách v Římě. Roku 1643 daroval papež Urban VIII. jeho ostatky provinciálu řádu kapucínů v Čechách a na Moravě Ludvíku z Rosenheimu s tím, že nesmí být rozděleny. V roce 1644 byly ostatky přeneseny do kapucínského kláštera sv. Anny v Českých Budějovicích. V roce 1665 byly ostatky uloženy do stříbrného pozlaceného relikviáře, který zhotovil zlatník Abraham Hoffmann na objednávku českobudějovického děkana Tomáše Cucula. Dne 3. srpna 1670 byl tento relikviář přenesen z kapucínského kostela sv. Anny do hlavního městského chrámu sv. Mikuláše. Vzácný barokní relikviář se zachoval dodnes a nyní je uložen ve výklenku na levé straně křestní (jižní) kaple katedrály.

Po přenesení ostatků do Českých Budějovic se jméno Auracián používalo i jako křestní, což svědčí o velké oblibě tohoto světce v 17. a 18. století v Českých Budějovicích.

Sv. Auracián je zobrazován ve vojenském šatě s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem. Jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může souviset s ryzostí víry jeho nositele. Asi nejznámější Auraciánův obraz od F. B. Doubka z roku 1913 je umístěn na severní stěně v pravé (jižní) kapli katedrály. Další zobrazení Auraciána můžete vidět mimo jiné na vrcholu hlavního oltáře katedrály, na průčelí katedrály, na sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích nebo na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. V roce 2015 dostala jméno Auracián planetka č. 16709, objevená v roce 1995 Janou Tichou z observatoře na Kleti.

Medaile sv. Auraciána

Medaile je vyhotovena ve dvou stupních – ve stříbrné a zlaté variantě. Na jedné straně je vyobrazení světce ve vojenském šatě s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem, doplněné latinským nápisem „Svatý Auracián mučedník“. Na druhé straně je potom opatřena znakem českobudějovické diecéze a nápisem „Medaile sv. Auraciána za zásluhy“.

Medaile sv. Auraciána; foto: archiv BCB