Téměř 200 let se modlíme živý růženec
9. 10. 2019, Prachatice; V českobudějovické diecézi obnovila činnost další skupinka tvořící Misijní růži. Prachatičtí tak doplnili dalších pět takových společenství, např. v Sušici, Blatné či Klokotech.
Misijní růže v Prachaticích; snímky: sestry Boromejky
Není příliš divu, když se v tomto případě nacházíme v blízkosti prvního českého svatořečeného misionáře Jana Nepomuka Neumanna. Každou druhou středu v měsíci se její členové Misijní růže (dvaceti člennou skupinku tvoří děti, rodiče s dětmi, dospělí) scházejí za podpory paní katechetky Lenky a sester boromejek ke společnému sdílení, hraní, modlitbě za misie a večeru chval.
Fotografie z prvního setkání 9. října v prachatickém Neumanneu (rodném domě J. N. Neumanna) napovídají, že opět platí: kdo daruje kousek ze sebe, dostává odměnou velkou porci radosti. Kromě společné modlitby růžence se nejmenší účastníci mohli zapojit do misijních aktivit a každý si odnesl i malý dárek. Následoval večer chval s hudebním doprovodem. A protože se stali součástí světové sítě modliteb, je za všechny členy každý den v bazilice sv. Petra sloužena mše svatá.
Prachatická Misijní růže zve do svého kruhu všechny zájemce z řad rodin s dětmi, mládeže, aby se jim stal Mimořádný misijní měsíc říjen novým společným začátkem. „Dělej, co dokážeš, a modli se o to, co nedokážeš, a Bůh Ti dá, abys to dokázal.“ (sv. Augustin)
Klokotští nezůstali pozadu
S počátkem roku se členové nové Misijní růže začali modlit růženec také v Klokotech. Modlitební společenství zde tvoří přibližně 35 dospělých členů. Na rozdíl od prachatických se klokotští nescházejí, jsou však propojeni koordinátorkou Lídou. „Zeptá se nás na naše modlitební úmysly, které sesbírá a všem členům Misijní růže je rozešle. Jde o opravdové propojení skrze modlitbu,“ říká Hana Koukalová, ředitelka Papežských misijních děl a členka klokotské Misijní růže.
Modlitba živého růžence
Setkal se s ní snad každý z nás. Už ne každý však zná historii této modlitby, která tak přirozeně pronikla do života farností.
S myšlenkou živého růžence přišla v roce 1826 Pauline Jaricot, zakladatelka Papežského misijního díla šíření víry, která chtěla podpořit misionáře i celé misijní úsilí církve. Z této myšlenky vychází tzv. Misijní růže – modlitba živého růžence za misie, při níž se dvacet lidí modlí denně dle rozpisu jeden desátek růžence, a jsou tak vzájemně modlitbou spojeni v jednu misijní růži.
Ilustrační snímek: Missio.cz
Vždy dvacet lidí se tak spojuje do jediné růže, která je tvořena z dvaceti tajemství (růženec radostný, bolestný, slavný a růženec světla). Členové živého růžence se zavazují k denní modlitbě jednoho předem určeného desátku, který se po měsíci mění. Skupinka se tak denně pomodlí celý růženec.
I dnes se tedy společenství po celém světě spojují v modlitbě živého růžence. A pokud se chtějí připojit ke svým kořenům a touze zakladatelky posloužit touto modlitbou misiím, vkládají do něj misijní úmysly Svatého otce, všechny misionáře, potřeby chudých lidí i své vlastní prosby.
(Autoři článku: Hana Koukalová, Miroslav Bína)