Sv. Tomáš Akvinský byl mezi námi
V pondělí 21. října 2024 jsme v bývalém dominikánském klášterním kostele Obětování Panny Marie v Č. Budějovicích mohli uctít ostatky svatého Tomáše Akvinského, učitele církve. Vystavení vzácného relikviáře se světcovou lebkou se konalo u příležitosti 750 let Tomášova odchodu na věčnost (+ 7. 3. 1274). Fotografie z průběhu dne si můžete prohlédnout ZDE; fotografie z večerní slavnostní bohoslužby najdete ZDE.
Relikviář s lebkou sv. Tomáše Akvinského v chrámu Obětování Panny Marie v Č. Budějovicích; Foto: Petr Samec
Událost pořádala Česká dominikánská provincie v rámci celostátní akce „Tomáš mezi námi“. Od 19. října do 1. listopadu mohou lidé na několika místech České republiky (Nový Dvůr, Plzeň, Praha, Olomouc, Brno) vzdávat úctu vzácné relikvii Tomášovy lebky. Vystavení relikvie je spojeno s doprovodným programem např. ve formě přednášek, čtení Tomášových textů a bohoslužeb. V kostele sv. Jiljí v Praze se též bude od 24. do 26. října 2024 konat třídenní odborná konference „Tomáš Akvinský a současnost“ s domácími i zahraničními hosty.
Ostatky uctil i Mons. Vlastimil Kročil biskup českobudějovický; Foto: Petr Samec
Relikviář byl v kostele Obětování Panny Marie v Č. Budějovicích vystaven k veřejné úctě od 10 hodin. Mezi jinými u něho rozjímali a modlili se Mons. Vlastimil Kročil, biskup českobudějovický, nebo P. Zdeněk Mareš, děkan Katedrální kapituly u sv. Mikuláše. V 16 hodin zazněla v chrámové lodi obsáhlá přednáška prof. Tomáše Machuly, emeritního rektora Jihočeské univerzity, na téma „Tomáš jako profesor a jako kazatel“. Po přednášce následovala slavnostní mše svatá. Program byl zakončen předčítáním textů sv. Tomáše Akvinského s doprovodem duchovní hudby.
Přednáška prof. Tomáše Machuly; Foto: Petr Samec
Svatý Tomáš Akvinský (1225 – 1274)
Muž. Ital. Křesťan. Dominikán. Bratr. Kazatel. Kněz. Student. Pedagog. Profesor. Vědec. Filosof. Teolog. Myslitel. Komentátor Písma. Skladatel hymnů. Novátor. Cestovatel. Rádce. Světec.
Tomáše ze všeho nejvíce zajímalo hledání Moudrosti. Hledal ji celou svou duší a za pomoci všech svých schopností. Studium úzce propojoval s modlitbou a s apoštolskou službou. Jeho myšlenka „Contemplari et contemplata aliis tradere“ (Rozjímat a rozjímané předávat druhým) se stala heslem dominikánského řádu. K rozjímání a předávání plodů rozjímání druhým nás vede přátelství s Bohem i lidmi. Láska propojuje rozjímání s vyučováním či s kázáním, které náleží k životu činnému. Láska k moudrosti nám totiž připomíná, že lidský život směřuje k úžasnému nazírání života Trojice.
***
Z modlitby sv. Tomáše před obrazem Krista
Dej mi, milosrdný Bože, ať toužím po tom, co se Ti líbí, ať to rozvážně hledám, pravdivě poznávám a dokonale konám k chvále a slávě Tvého jména. Upořádej můj život a to, čemu budu muset čelit, mi dej poznat a konat tak, jak je to nutné a užitečné pro spásu mé duše.
Kéž je má cesta k Tobě, Pane, jistá, přímá a milostiplná a kéž vede ke svému cíli, aniž by selhala, ať už v úspěchu, nebo v neštěstí; kéž Ti v úspěchu děkuji a v neštěstí trpělivě sloužím, aniž bych se nechal jedním povyšovat a druhým skličovat.
Dej mi také, Pane, můj Bože, rozum, který Tě zná, touhu, která Tě hledá, moudrost, která Tě nachází, život, který se Ti líbí, vytrvalost, která Tě věrně očekává, a důvěru, která Tě nakonec dosáhne. Dej mi, abych se skrze pokání nechal zasáhnout Tvými bolestmi, abych na cestě využíval dobrodiní milosti a abych se jednou mohl těšit z radosti a slávy, kterou mi udělíš v mé vlasti. Amen.
***
Ostatky svatých
Ostatky nám připomínají, že Bůh obnovil vtělením, křížem, zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Ježíše Krista celé stvoření. Člověku, který je jednotou duše a těla, přislíbil život. Svatí, kteří skončili své pozemské putování, nejsou mrtví. Vidí Boha a jsou živí par exellence, i když ještě očekávají vzkříšení těla na konci časů. Pojí nás s nimi živé pouto, vztah lásky a přátelství. Ostatky svatých jsou viditelným znamením toho, co je neviditelné, ale skutečně přítomné. Odkazují na konkrétní lidské příběhy, ve kterých byl zápas o vztah člověka s Bohem a lidmi vítězně vybojován. Putující církev je s sebou nese jako symbol naděje na budoucí slávu a také skrze ně se náš svět otvírá působení Boží milost, jíž se oni zcela otevřeli a tím překročili hranice smrti. Úcta není zaměřena k materiální věci jako takové, ale k osobě světce, a nakonec k samotnému Bohu, jenž mu daroval milost a spásu.
Petr Samec s využitím podkladů České dominikánské provincie