Slavnost výročí posvěcení katedrály sv. Mikuláše v Č. Budějovicích

„Jak krásné je Tvé obydlí, Hospodine zástupů!“

Českobudějovickou katedrálu svatého Mikuláše, impozantní architektonickou stavbu inspirovanou láskou, zušlechtěnou uměním a bohatou na své posvátné dějiny, naplnil Pán svou přítomností již před více než sedmi sty lety. Slavnostní mše svatá se konala 23. prosince 2024. Fotografie najdete ZDE.

Sám Bůh probouzí v člověku touhu po místě, kde by se s Ním setkával, a my jsme slavnostní bohoslužbou u příležitosti výročí posvěcení katedrály poděkovali za tento obrovský dar. Vzdali jsme Pánu Bohu dík za to, že si zde můžeme prohlubovat a uchovávat víru, abychom ji byli schopni předávat těm, kteří Ho nepoznali, a abychom v této službě vytrvali. „Slavnost zasvěcení naší katedrály nás přivádí do srdce diecézního života a pomáhá nám stále objevovat dar být církví, být Pánem povoláni k tomu, abychom Ho následovali a oslavovali Jeho přítomnost mezi námi,“ řekl v úvodu své homilie diecézní biskup Vlastimil Kročil, a dodal: „Shromáždili jsme se zde ve víře a Pán se s námi raduje.“
Umění a architektura podle Romana Guardiniho spolupracují s liturgií, my jsme však zváni k tomu, abychom překročili toto vnější znamení liturgického prostoru a pokusili se v něm s pokorou uvidět domov církve. Chtějme se přiblížit k Pánu, „k živému kameni, který lidé zavrhli, ale který se před Bohem stal vyvoleným a vzácným,“ a prožívejme oživující radost z toho, že jsme živými kameny této duchovní stavby.
„Výzvy a příležitosti naší doby nás vedou k vlastnímu obrácení a novému způsobu evangelizace a misií. Při tom se neobejdeme bez znovuobjevení eucharistického zázraku odehrávajícího se v tomto prostoru, inspirativního zdroje stavby této katedrály, vyzařujícího centra jednoty naší místní církve. Kamenný oltář – dominanta tohoto chrámu – je před našimi zraky trvalou výzvou ke společenství vytvářenému Eucharistií a k poslání, které svěřil Vzkříšený svým učedníkům, když je ujišťoval slovy: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mt 28,20)
„Jak krásná jsou Tvá obydlí, Hospodine zástupů! Má duše touží po nádvořích Páně! Kéž tato chvála žalmisty, ‚poutníka naděje‘ do Svatého města, otevře naše rty pokaždé, kdy vstoupíme do této katedrály, a oživí v nás vědomí toho, že jsme živým a pravým chrámem, v němž přebývá Duch Boží,“ modlil se v závěru své homilie biskup Vlastimil, a pokračoval: „Pán staví svůj chrám v lásce. Ničí naše zatvrzelé srdce a dává nám srdce schopné milovat a tak z nás tvoří duchovní, ne tělesné bytosti, živé kameny vytesané svých Duchem! Když někdo odmítá církev, vzdaluje se, odděluje a chrám Ducha je v něm ničen. Když dovolíme Pánu, aby vstoupil do našeho srdce, shromáždí nás, usmíří se sebou i mezi námi a vzkřísí nás k novému životu. Amen.“

Výročí posvěcení katedrály v Českých Budějovicích 23. 12. 2024

Před závěrečným požehnáním poděkoval biskup Vlastimil všem otcům – a zvláště členům Katedrální kapituly u svatého Mikuláše – za jejich přítomnost a starost o liturgie v tomto chrámu a také všem, kteří se na tuto slavnost přišli modlit a vzdát Bohu díky. „Kéž radost, kterou jsme mohli načerpat do svého nitra, do svých srdcí, ve vás zůstává, abyste ji mohli předávat všem, s nimiž se budete setkávat. Ať vás tato radost provází i po celou dobu vánoční, zvláště o slavnosti Narození našeho Pána, který přináší spásu do našeho života, abychom mohli mít naději i v těchto neklidných časech, jimiž procházíme, protože jediná naděje a spása je v Kristu.“

Text a foto: Stanislava Vitoňová / Člověk a víra