Papež František převzal charitativní Požehnaný ležák
11. 12. 2019, Řím; Biskup Vlastimil Kročil představil Svatému otci projekt Požehnaného ležáku, výsledky loňského prodeje a pomoc, kterou vybrané peníze umožnili klientům a uživatelům služeb českobudějovické Diecézní charity.
V rámci generální audience mu také, spolu se sládkem pivovaru Adamem Brožem a ředitelem Diecézní charity Jiřím Kohoutem, předali 124 ručně balených litrových lahví piva. Ležák, který 4. září požehnal biskup Vlastimil Kročil ve varně Budějovického Budvaru, letos Svatý otec ochutná již potřetí.
Před českobudějovickou katedrálou sv. Mikuláše byl již 29. listopadu 2019 zahájen adventní prodej tohoto piva. Charitativní projekt chce také letos pomoci dobrovolníkům, s jejichž pomocí českobudějovická Diecézní charita pečuje o své klienty.
Ze Sousedovic na audienci se Svatým otcem
Druhý prosincový týden do Říma vycestovala paní Vilemína Kopačková (*1931), obyvatelka Domu klidného stáří sv. Anny v Sousedovicích, za doprovodu pečovatelky Anny Pospíšilové.
Se Svatým otcem se potkal také ředitel Diecézní charity Jiří Kohout
„Paní Vilemína je u nás druhým rokem. Měla velice těžký život. Vychovávala sama své čtyři děti a také svou vnučku, se kterou má velice hezký vztah a často ji v Sousedovicích navštěvuje,“ popisuje ředitelka Oblastní charity Strakonice Olga Medlínová, která společně s kolegy paní Kopačkovou zvolila jako vhodnou adeptku k účasti na adventní generální audienci u papeže Františka v Římě 11. prosince. „Je to odměna za celý její dobrý a obětavý život,“ dodává ředitelka Medlínová.
Paní Vilemíně v 50. letech odsoudili muže na 5 let jako kulaka, nakonec strávil „pouze“ 2 roky v jáchymovských uranových dolech. „Po návratu manžel pracoval v dolech na Sušicku, když jednoho sychravého listopadového večera jel na motorce domů, v mlze narazil do neosvětleného povozu, který vezl klády z lesa, prudký náraz mu způsobil vnitřní krvácení, na jehož následky druhý den zemřel.“ Po manželově smrti paní Vilemína zůstala se čtyřmi dětmi sama a odstěhovala se zpět ke svým rodičům. Pracovala v kravínu jako ošetřovatelka, starala se o děti, nemocného tatínka a opravovala dům. „Neměla jsem to v životě jednoduché, ale teď, ve stáří, jsem za to odměněná. Když se člověk podívá nazpět, co všechno udělal a zvládnul, tak si říkám, že jsem na to nemohla být sama, že mně musel někdo pomáhat. A nebyl tu nikdo živý, takže musí existovat Někdo, kdo člověku pomáhá v těch nejtěžších chvílích,“ podotýká paní Kopačková, jejímž cílem bylo pomodlit se ve Vatikánu za všechny.
(Autoři článku: Miroslav Bína, Martina Baráková)