Missa chrismatis 2025

Dopoledne letošního Zeleného čtvrtku v katedrále sv. Mikuláše patřilo – jako každý rok – kněžím. Kněží českobudějovické diecéze se 17. dubna 2025 v 10:00 hodin shromáždili kolem svého diecézního biskupa Vlastimila Kročila, aby si připomněli den svého kněžského svěcení, kdy přijali službu Kristu a církvi, a vyjádřili své odhodlání v ní pokračovat. Fotografie najdete na odkazu ZDE.

Slavili se svým biskupem Eucharistii, připojili se k žehnání oleje nemocných a katechumenů a koncelebrovali při svěcení křižma.
„Právě dnes, na Zelený čtvrtek, si zvláštním způsobem připomínáme rozechvívající tajemství, že Pán Ježíš chce své kněžství vykonávat naším prostřednictvím,“ pronesl biskup Vlastimil Kročil úvodem a pokračoval: „Starobylým gestem vzkládání rukou si mě On přivlastnil a řekl mi: ‚Patříš mi.‘ Zároveň však jakoby říká také: ‚Jsi pod ochranou Mých rukou. Jsi pod ochranou Mého Srdce a jsi střežen v Mých dlaních.‘ Nezapomeňme, že naše ruce byly pomazány olejem, který je znamením Ducha svatého a Jeho síly.“

RUCE
Lidské ruce jsou nástrojem práce, jsou symbolem schopnosti člověka stavět se ke světu. Pán chce, aby se ruce Jeho kněží staly ve světě Jeho rukama. Aby už více nebyly nástrojem zmocňování se věcí, lidí a světa pro sebe, nýbrž aby předávaly Jeho božský dotyk ve službě Jeho lásky. „Dejme Mu dnes opět své ruce k dispozici a modleme se, aby nás vždy znovu bral za ruku a provázel nás,“ vyzval biskup Vlastimil. Možná se Pánovým kněžím stalo, že Ho zpočátku následovali nejistě, ohlíželi se nazpět a zpochybňovali, že je to jejich cesta. Možná je vyděsila velikost jejich úkolu a nedostatečnost jejich osobnosti. Pán Ježíš však ve své velké dobrotě bere své kněze stále za ruku a přitahuje je k sobě: „Neboj se, jsem s Tebou, já Tě neopouštím. Ty neopouštěj mě.“
Každý kněz měl jistě nejednou pocit, že se jako Petr topí, a volal: „Pane, zachraň mě!“.
„Nikdy k Němu nepřestávejme obracet svůj zrak a stále k Němu vztahujme i své ruce. Dovolíme-li, aby nás Jeho ruka uchopila, už se nebudeme potápět, nýbrž budeme sloužit životu, který je silnější než smrt, a lásce, která je silnější než nenávist,“ apeloval českobudějovický pastýř na své kněze.
Být knězem znamená stát se přítelem Ježíše Krista a zůstávat jím. „Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli,“ říká svým kněžím Pán Ježíš a dává jim do rukou klíč, který otevírá dveře vedoucí do Otcova domu. Toto niterné, duchovní přátelství se rozvíjí skrze Písmo svaté. Kněží mají bez ustání uvažovat nad slovy Pána Ježíše a přemýšlet o Jeho činech. Četba Písma svatého je a musí být modlitbou. Musí povstávat z modlitby a vést k ní. Jedině tak lze vykonávat kněžskou službu, jedině tak lze nést Krista a Jeho evangelium lidem.
„Drazí spolubratři v kněžské službě, uvědomme si, že Ježíš přijal naše tělo. Dejme mu to své, aby mohl i dnes přicházet do světa a proměňovat ho. Kéž je nám dnešní slavnost povzbuzením v kněžské službě a novým impulsem. Vzpomeňme si na okamžik, kdy jsme se rozhodli Krista následovat, kdy jsme vyslovili své ano, neboť jsme uvěřili, že jedině On je tím, kdo má slova věčného života. Vyslovujme své ano s velikou vděčností a pokorou každý den, aby mohla Jeho láska prostupovat celé naše nitro. Kéž nás v našem putování a snažení provází mocná přímluva Panny Marie, Královny kněží, a přímluva našich patronů, především svatého Mikuláše, Jana Nepomuckého i Jana Nepomuka Neumanna. Amen.“

Text: Stanislava Vitoňová
Foto: Mirka Dolanská / Člověk a víra