29. 12. 2024: Jubilejní rok – Svatý rok – Milostivé léto 2025 (Katedrála sv. Mikuláše, České Budějovice)
Mší svatou o svátku Svaté rodiny, které předcházel slavnostní obřad před katedrálou sv. Mikuláše a krátké putování, jsme v českobudějovické diecézi zahájili Jubilejní rok 2025, rok mimořádných milostí důležitých k obnovení našeho vztahu k Bohu, mezi sebou navzájem a k celému stvoření. Již v předvečer slavnosti Narození Páně otevřel Svatý Otec tzv. Svaté brány patriarchálních bazilik v Římě a symbolicky tím vyjádřil, že poutníci, kteří připutují do Věčného města, splní předepsané podmínky a Svatými branami projdou, získají zvláštní milosti.
Protože se však do Říma nedostane každý, umožnil papež František pastýřům místních církví zvolit místa ve svých diecézích, kde lze tyto milosti také získat. V naší českobudějovické diecézi určil biskup Vlastimil Kročil následující místa, kam můžeme jako „poutníci naděje“ připutovat:
- katedrálu svatého Mikuláše v Českých Budějovicích
- děkanský kostel sv. Jakuba v Prachaticích
- děkanský kostel sv. Václava v Sušici
- baziliku Navštívení Panny Marie v Milevsku
- poutní kostel Nejsvětější Trojice na Křemešníku
- poutní kostel Jména Panny Marie na Lomci
- poutní kostel P. Marie Těšitelky na Dobré Vodě u Nových Hradů
- poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kájově.
Hlavním tématem Milostivého léta 2025 je naděje. V benediktinském klášteře v italském Subiaku je jedna překrásná freska, která představuje Krista a církev. Církev je zastoupena Marií. Kristus – pevný, vzpřímený a silný muž – drží církev kolem krku, téměř jako by ji podpíral, a ta má hlavu položenou na Jeho rameni. Opírá se o Krista v důvěře a odevzdanosti, naději a lásce. Církev má v sobě důvěru a naději!
Slavnostní mší svatou celebrovanou diecézním biskupem Vlastimilem Kročilem byl v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše zahájen Svatý rok.
Papež František si přál, aby byl tento Svatý rok slavnostně zahájen ve všech diecézích na celém světě právě o svátku Svaté rodiny. Rodina znamená ono nejužší společenství otce, matky a dětí, ale v širším slova smyslu jsme jednou velkou Boží rodinou my všichni. Všichni patříme Pánu, všichni jsme Jeho dětmi. „Nazaretská rodina“ nás vybízí, abychom objevovali a zachovávali duchovní hodnoty, které jsou nedílnou součástí života, a přitom se v posledních desetiletích vytrácejí, jako je vzájemné poznávání, úcta k sobě navzájem, schopnost vyjít sami ze sebe, pěstovat společné dobro, umět se pro druhé obětovat, schopnost mlčet, ale také se i společně modlit.
Slavnostní mší svatou celebrovanou diecézním biskupem Vlastimilem Kročilem byl v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše zahájen Svatý rok.
V dnešním evangelním úryvku nám Maria svými slovy: „Tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali,“ ukazuje vztah naplněný láskou a důvěrou. Maria nemyslí jen na svou bolest, ale i na bolest svého muže. Neříká: „já i tvůj otec“, ani „já, já, já,“, nýbrž svým „Tvůj otec i já!“staví svého muže dokonce na první místo.
Slavnostní mší svatou celebrovanou diecézním biskupem Vlastimilem Kročilem byl v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše zahájen Svatý rok.
„Bratři a sestry, každý z nás jsme na své vlastní životní pouti, která je jedinečná a neopakovatelná,“ zní z ústa biskupa Vlastimila Kročila v závěru jeho homilie, „zároveň však kráčíme jako společenství, jako jedna velká rodina a navzájem se podporujeme v tom, abychom jednou dosáhli cíle naší pouti – Božího království. Vykročme tedy s důvěrou a nadějí vstříc milostem, které pro nás Pán v tomto nadcházejícím jubilejním roce připravil. Amen.“
Převzato z Člověk a víra.
Autor textu a fotografií: Stanislava Vitoňová