Jde k nám celé nebe

Vánoce! Přesvatá, láskyplná tajemství Boha a člověka nás objala. Sám Bůh přišel nás spasit. Stvořitel světů vyšel ze stravujícího lesku a slávy – tiše, v noci, ve chlévě přišel na svět. Všemohoucí se stal slabým dítětem, vševědoucí nemluvnětem, věčný smrtelným člověkem. Bože, tyto divy musely míti božsky velké cíle! Ano, my jsme cílem těchto – podivuhodných Božích cest, které otvírají brány do nedozírné věčnosti.

„Naleznete Dítě, položené v jeslích!“ Chlév a jesle a plenky, to je znamení Pána světel, v němž má všecko trvání – i naše radost a náš život a naše naděje! Mlčení a chudoba a zázrak pokory, to je representace Boha, který vládne nekonečností. Hle, kam až jde, abys měl k němu blízko. Stal se člověkem, ale nepřestal být Bohem v celé nekonečné velebnosti, divy činící, milující. Věř, že v tomto Dítěti jde k tobě celé nebe, nedozírně možností. Ono je Otcem veškeré budoucnosti. Jde o to, setkat se s Bohem, spojit se s ním co nejvnitřněji, učinit se hodným jeho lásky. Co bys byl a co bys měl, kdybys této Lásky neměl? Abys ji dosáhl, musíš do samoty sebepoznání a zpytování, odít se pokorou a krásou chudoby, která nerozumně nepřilnula k tomu, co je jen přechodné, co pomíjí.Vyjít ze své domnělé velikosti, šlápnout na hlavu hadu pýchy, která je největším šílenstvím.

Jdi k jeslím za svým Bohem, setkáte se, On čeká, vrátíš se krásnější, a snad tam u něho srdce zanecháš, a tím je budeš mít nejlépe ochráněno. Na hlubinu mlčení nutno dostat své nitro, umlčet sobectví, závist, žárlivost, abys mohl vidět vyšší krásy, milovat vyšší hodnoty, aby mohla mít slovo čistota, všechna ušlechtilost a nejčistší láska. Mít srdce vánoční, tiché, jemné, odpouštějící, pozorné a trpělivé, milující. Takové srdce položit k jeslím – to je oslava Boha, to je největší dar drahým. Zde máte moje srdce, budu vás mít rád!

(Převzato z přílohy Perspektivy Katolického týdeníku 18. 12. 2018; Vybral P. Martin Weis)