Přednáška P. Marka Orko Váchy v Sušici

Někdy v zimě na přelomu let 1224–1225, zřejmě v blízkosti kláštera klarisek kousek od Assisi, píše jeden muž pozoruhodný básnický text. Píše ho ve svém rodném jazyce, v umbrijském nářečí, jeho skladba tedy stojí na počátku italské poezie a začíná slovy: „Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane, tobě patří chvála, sláva, čest a každé dobrořečení. Náleží jen tobě, Nejvyšší, a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno. Buď pochválen (Laudato si’), můj Pane, spolu se vším svým stvořením…“

V čem je tato skladba mimořádná? Autor hned vzápětí chválí Boha za Slunce, Měsíc, hvězdy, za vítr, vzduch a oblaka, za jasnou oblohu i každé počasí, také děkuje za vodu, oheň, za Zemi, vlastně za veškerou starostlivost, které se lidem a všem tvorům dostává. Ale co víc: ve své chvále je oslovuje jako své bratry a sestry. Teologická úvaha v pozadí je velmi prostá: pokud máme jednoho nebeského Otce, vycházíme z jedné Boží ruky, jsme sourozenci. Vedle mezilidských vztahů objevujeme vesmír, přírodu, tvorstvo, ke kterým najednou přistupujeme jako k malým bratřím a sestrám, tedy i s určitou sourozeneckou zodpovědností.

Pro pořádek můžeme uvést, že v poetickém textu narážíme na zvláštní paradox: máme před sebou překrásnou, pestrobarevnou a radostnou píseň, jež je ale zrozená v čase autorovy bolesti a vnitřního žalu. Poslední sloky pak přidává při svém umírání, kdy i smrt nazývá svou sestrou. Kdo je oním skladatelem? Sv. František z Assisi. O jeho básni se mluví jako o „Chvalozpěvu stvoření“, popř. jako o „Písni bratra Slunce“.
Onu myšlenku sourozenecké zodpovědnosti za přírodu a za celý svět potom v roce 2015 zvedl současný papež František v encyklice „Laudato si’“, která svým názvem přímo odkazuje na Píseň bratra Slunce ze 13. století. Podtitul encykliky „O péči o společný domov“ ukazuje na pisatelův úmysl: nejde jen o ekologické, ale spíše o sociální pojednání.
Pokud čtenář Sušických novin dočetl až sem, tak se pravděpodobně podivuje, jaký zvláštní „žánr“ se dostal do kulturní rubriky. O čem je řeč? V pondělí 16. října 2023 do sušického kapucínského kostela zavítal teolog, katolický kněz, přírodovědec, pedagog, spisovatel, skaut, rybář, fotograf (a ještě bychom mohli pokračovat) Marek Orko Vácha. A nabídl nám k zamyšlení přednášku s názvem „Svět po encyklice Laudato si’“. A můžeme říci, že se do tohoto tématu vrhl po hlavě.
Nejdříve jsme byli uvedeni do začátků environmentální etiky, tedy do otázky, jaký je vztah jedince k jeho prostředí. A rozlišili jsme přístup tradiční, kdy byla příroda nahlížena jako něco stabilního, nevyčerpatelného, nezranitelného. Tento pohled se víceméně láme v roce 1962. Následně byl nastíněn přístup utilitární, kdy se zmocňujeme přírody, abychom ji vytěžili a prodali: každý strom, rostlina, zvíře má svou cenovku. Zastavili jsme se u panteistického pojetí „Matky přírody“ a asi nepřekvapí, že jsme končili křesťanským přístupem, kdy je příroda mimo jiné chápána jako kniha, kterou Bůh píše pro člověka, a každý živý tvor je písmenem této knihy. V dalším oddílu přednášky byla příroda a vlastně celý vesmír představen jako chrám. Na řadu přišel i františkánský a benediktinský přístup k přírodě.
Po této úvodní části už Marek Vácha představoval samotnou encykliku „Laudato si’“ a její důrazy. Papežův text je nesený starostí o přírodu, spojuje ji se spravedlností ve vztahu k druhým, s nasazením se ve společnosti i s vnitřním pokojem. V tomto pojetí jde o příklad integrální ekologie. Papež je ve svém textu až „nepříjemně“ konkrétní, co se týká našeho chování a jeho dopadu na ochranu životního prostředí, a vyzývá k ekologickému obrácení.
V přednášce přišly na řadu ukázky ekologických projektů v naší zemi, které jsou protiváhou ekocidy, což je úmyslně špatné jednání proti přírodnímu prostředí, tedy i jednání proti budoucím generacím. Tato část Váchova burcování přešla v podporu udržitelného způsobu života. Na závěr nám byl přiblížen poslední „zelený“ text z ruky papeže, „Laudate Deum“, který vyšel 4. října 2023. Jde o materiál pro chystanou prosincovou konferenci o klimatu v Dubaji a je určený všem lidem dobré vůle.
Marek Orko Vácha pak formuloval shrnující myšlenky dokumentu „Laudate Deum“: za minulých let se neudělalo dost, svět se blíží k bodu zlomu; útoky na přírodu mají dopady na životy lidí; změna klimatu je realita, jakkoli ji mnozí zpochybňují; již není možno pochybovat o lidském původu klimatických změn; stvoření přestává být darem, za který bychom měli být vděční, kterého bychom si měli vážit a který bychom měli opatrovat; člověk se nedívá na přírodu zvenku, nýbrž zevnitř, je její součástí; bez ostatních tvorů je lidský život nepochopitelný a neudržitelný.
Můžeme dodat, že klášterní kostel byl do posledního místečka zaplněný. Marek Vácha ještě chvíli pobyl s místní kapucínskou komunitou a pak vyrazil směr Praha… Děkujeme všem, kdo jste přišli. A kéž by v nás výzva k ekologickému obrácení našla úrodnou půdu.

br. Petr Petřivalský OFMCap.
(převzato ze Sušických novin)

Foto: Eduard Lískovec