KLOKOTY: Oblátská pouť k Panně Marii Úsměvu

Na oblátskou pout nepřijeli poutníci. Dne 21. května 2022, na den narození zakladatele kongregace Misionářů oblátů pro nebe, se konala tradiční pouť v Klokotech u Tábora. Obláti v Čechách působí na misii v západních Čechách, konkrétně na Plasku a Manětínsku a v duchu pravidel kongregace také na poutním místě v Klokotech. Zde se tradičně již přes deset let koná setkání přátel oblátů, Oblátského misijního díla, farníků z farností současných i minulých, oblátských asociovaných laiků i těch, kteří při této příležitosti chtějí poprvé nahlédnout do oblátské rodiny.

Nedá se tedy říct, že se v Klokotech sešli poutníci, spíše šlo o setkání rozptýlených členů široké rodiny, která zahrnuje nejrůznější vazby na misionáře obláty. A stejně jde popsat ona šíře i geograficky: nejvzdálenější účastníci dorazili ze Slezska, byl tu zastoupen Velehrad, Kroměříž, Praha a Plzeň. A i přes tyto vzdálenosti se den nesl v duchu přátelských rozhovorů, společného stolování, slavení a modlitby.

V úvodní přednášce se moderátorka dotkla hlavního tématu setkání: Zážitku sv. Evžena de Mazenod z let, kdy jeho mladá kongregace procházela zkouškami a pokud by se jednalo o lidské dílo, byla by už pravděpodobně spěla k zániku. Před sochou Panny Marie, patronky společenství, ale prožil takové chvíle útěchy, že nabral nové síly k dalšímu boji o jeho budoucnost, ujištěn o potřebnosti jeho místa ve službě církvi a chudým. A v duchu zakladatelova dalšího gesta – o tento zážitek se hned dělil se svým nebližším přítelem – se i oblátští asociovaní, student teologie a naše madridská oblátka dělili v krátkých videosvědectvích o své „úsměvy“ ze života v oblátské rodině a také ve všedních dnech.

Téma „být poutníky naděje na společné cestě“ chce být v oblátské kongregaci hlavním v době, kdy je o naději těžko mluvit a kdy se zdá křehčí než kdy jindy. Společný den a malé společné putování účastníkům snad naději a radost přinesly.

Text: Hana Koukalová