Do kostela v Zátoni se vrátily zvony po 81 letech

Od pátku 30. srpna do neděle 1. září 2024 se v Zátoni u Větřní na Českokrumlovsku konal bohatý program k výročí posvěcení zdejšího kostela Umučení sv. Jana Křtitele. Vrcholem byla instalace zvonů „Sv. Monika“ a „Sv. Michael“, které pocházejí ze zrušeného kostela sv. Moniky v bavorském Ingolstadtu. Program byl ve znamení vysvěcení nových zvonů, sobotního setkání Loučení s prázdninami i nedělní poutní mše s premiérou zvonění po 81 letech. Fotografie ze svěcení zvonů najde ZDE a fotografie ze sobotní akce Dvůr naděje ZDE.

foto: Petr Samec

Příběh rodáků
V pátek vysvětil českokrumlovský prelát Václav Pícha dva zvony, pojmenované „Sv. Monika“ a „Sv. Michael“. Zvony darovala do Zátoně farnost sv. Augustina v Ingolstadtu, kde byl letos zrušen filiální kostel sv. Moniky. Po požehnání byly zvony jeřábem přeneseny do věže kostela a odborně naistalovány ve zvonici. Za získáním, převozem a instalací zvonů stojí „Podpůrný spolek kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Zátoni (Ottau), o.s.“, který spolupracoval se zvonařskou firmou Perner z Pasova.
Příběh zvonů popisuje pan Edmund Koch. Jeho otec Alois Koch (*18. 4. 1933 – †5. 9. 2017) se narodil ve vesničce Ruben (Lověšické Rovné) ve farnosti Ottau (Zátoň) v okrese Český Krumlov, kde prožil dětství. V roce 1946 byl nucen opustit Československo. Celá rodina, prarodiče Josef a Maria Kochovi a sedm dětí, přijela transportem vysídlenců přes Furth im Wald a tábor v Eichstättu do Hitzhofenu, kde se usadili.  „V 80. letech 20. století začal otec a jeho bratranec Johann Puritscher organizovat setkání bývalých obyvatel Kladenského Rovného a později všech Zátoňáků v Hitzhofenu,“ říká Emund Koch. Tehdy založili i farní společenství Zátoň/Ottau. Po sametové revoluci uspořádali v roce 1991 první setkání rodáků a poutě se zúčastnilo přes 100 bývalých obyvatel z Německa a Rakouska. Protože mnoho statků, které se nacházely na odlehlých místech v pohraničí s Rakouskem, bylo vyhozeno do povětří a srovnáno se zemí, byl pro mnohé z 1400 původních farníků (kteří byli v roce 1946 odsunuti) kostel Umučení svatého Jana jedinou zachovanou stavební památkou. Pozdně gotický kostelík přežil léta komunismu a nebyl zneužit k jiným účelům. A tak se zrodila myšlenka zrenovovat jej.
„Abychom získali granty a finanční prostředky, založili jsme 1. dubna 2001 podpůrný spolek „Stětí svatého Jana z.s./St. Johannes Enthauptung e.V.,“ kde jsem stále aktivní jako zakládající člen, tajemník a zpravodaj v představenstvu,“ pokračuje Edmund Koch. V roce 2010 velkou slavností oslavili dokončení venkovní rekonstrukce, při níž byl kostel uveden do původního stavu.

Zvony patřily válce
Na Květnou neděli 1928 firma Perner v Českých Budějovicích odlila a instalovala tři zvony pro kostel v Zátoni, které nahradily zvony sejmuté pro válečné účely v roce 1917. I nové zvony ale byly v roce 1943 sundány pro německé válečné účely a od té doby byla zvonice prázdná. „Když mi pan Perner řekl, že se všemi zvony budeme muset počítat až s 80-100 tisíci eur, projekt rychle skončil,“ přiznává Koch. Jenže letos došlo ke zboření kostela svaté Moniky v Ingolstadtu.  Církevní správa rozhodla, že kostel, kde je už malý provoz a vyžaduje zásadní opravu, by měl být zbourán: pozemek bude poskytnut městskému bytovému stavebnímu družstvu na výstavbu bytů a výtěžek bude použit na financování památkově chráněného vedlejšího kostela svatého Augustina. Po diskusích i protestech biskup 16. ledna 2024 kostel sv. Moniky odsvětil, čímž uvolnil cestu k jeho demolici.
Zvony z kostela se díky iniciativě Edmunda Kocha rozletěly ve spolupráci s firmou Perner nikoliv do Říma, nýbrž do Zátoně. „Předběžná schůzka na místě s šéfem firmy Rudolfem Pernerem ukázala, že zvonice v Zátoni a zvonová stolice jsou v dobrém stavu a že je třeba vyměnit jen několik šroubů kvůli korozi. Letos 16. května jsme mohli se smíšenými pocity, smutkem i radostí, snést zvony, jha a motory z věže sv. Moniky. Pak jsem oba zvony, které jsou zasvěceny svaté Monice, matce svatého Augustina a svatému Michaelu Archandělovi, odvezl do Pasova a předal je Rudolfu Pernerovi. Tam je zkontrolovali, očistili a vyrobili nové závěsy čili jha pro zvonovou stolici. „Můj zesnulý otec by Rudolfovi nyní řekl: Is hoit a Böhmerwoidler, der net vui red, oba macht. Je to zkrátka Šumavák, který moc nemluví, ale dělá. Milý Rudi, děkuji Ti za důvěru v nás Zátoňáky/Ottauery a za nasazení Tvoje a Tvých lidí. Klobouk dolů. A nyní pojďme slavit,“ dodal na závěr Edmund Koch.

Pomoc lidem v nouzi

Foto: PHOTOTOM.cz

Sobota se potom nesla v duchu radovánek, zpěvů a dobrého jídla. „Spolek Dvůr naděje zde pořádal Loučení s prázdninami pro malé i velké, a protože i počasí bylo příznivé, dorazilo více než 150 účastníků,“ uvedl kněz a předseda spolku P. Jan Mikeš. Na dvoře se pekla pizza, lidé vyráběli lucerničky či sázeli květiny, uvnitř bývalé restaurace byly k dostání párky v rohlíku a cukrová vata. Během odpoledne mohli návštěvníci shlédnout divadelní představení a v přeplněném kostele se konal koncert. Krásným závěrem celého odpoledne byla večerní adorace doplněná zpěvy Dubenské scholy a závěrečné požehnání a vyslání.
„Nečekal jsem, že přijde tolik lidí, ale když vidím, jak jsou zde všichni šťastní a dobře se baví, dává mi všechno smysl,“ raduje se P. Jan Mikeš. Vysvětluje, že spolek Dvůr naděje se zaměřuje na pomoc lidem osvobodit se od drogové a jiných závislosti a problémů cestou uzdravení formou pobytu trvajícího minimálně 12 měsíců v domech zřízených k tomuto účelu. Jedna z komunit nyní vzniká na faře v Zátoni.

První zvonění po 81 letech
V neděli se poprvé rozezněly nové zátoňské zvony a svolávaly lidi na poutní mši do kostela, kterou slavili prelát Václav Pícha, kněz P. Jan Mikeš a farář farnosti sv. Augustina v Ingolstadtu P. Janusz Mackiewicz. „Mše byla českoněmecká, protože Podpůrný spolek je složen z bývalých obyvatel pohraničí a jejich potomků, kteří se o kostel starají a pravidelně zde pořádají poutě,“ vysvětlil P. Jan Mikeš. „Po mši svaté účastníci zazpívali šumavskou hymnu a pak se všichni šli pomodlit k pomníku padlých na hřbitov, kde si znovu zazpívali píseň rodáků. Celý víkend panovalo nejen krásné počasí, ale i krásná atmosféra plná naděje, že přátelství a dobré mezilidské vztahy budou nadále pokračovat,“ dodává kněz.

Text: Radek Gális