Dies Irae
„Ve službě své církve utrpěl od brutální moci světské hroznou smrt“ napsal Josef Pekař o sv. Janu Nepomuckém. Národního českého světce – mučedníka vzpomínáme sice v květnu, jeho smrt je však datována dnem 20. března 1393.
Památník kněží, řeholníků a řeholnic na Vyšehradě; snímek: Hl. m. Praha
Vzpomněl jsem si na něj, když jsme v pátek 9. března navštívili s otcem biskupem Vlastimilem „pankráckou sekyrárnu“. Na základě rozsudků německých totalitních okupačních soudů 1943 – 1945 bylo zde popraveno pod gilotinou celkem 1075 osob. A další oběti následovaly za jiné totality v padesátých letech. Nekončili sice pod gilotinou, ale na šibenici…
Při vstupu do prostor „sekyrárny“, kde je dnes památník obětem, stojí středověký mučící nástroj – „skřipec“, žebřík. Právě na podobném byl mučen sv. Jan, generální vikář pražského arcibiskupa, de facto první skutečná oběť státní totality u nás. Nemůže být výraznějšího mementa.
Dies Irae – dny hněvu, provázejí každé totalitní násilí, plodí však i zpětnou reakci. Kde je pak Kristovo „Otče odpusť jim, vždyť nevědí co činí“(Lk 23,34)… Na Vyšehradském hřbitově byl před několika roky upraven symbolický hrob obětí totalitních režimů z řad kněží, řeholníků a řeholnic. Kardinál Miloslav Vlk se vždy 20. března, ve výroční den úmrtí sv. Jana Nepomuckého, přišel na toto místo pomodlit a položit květiny. Nad hrobem je vztyčen krásný tepaný barokní kříž. Symbol utrpení, ale také vítězství. Vítězství lásky nad totalitou…
(Autor článku JUDr. Jan Kotous)