Diecézní část Synodální cesty byla ukončena
V sobotu 23. dubna od 9:30 hodin se v katedrále sv. Mikuláše konalo DIECÉZNÍ PRESYNODÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ. Mezi účastníky setkání byli především ti, kteří pracovali v uplynulých několika měsících ve farních skupinkách. Takových pracovních farních skupinek bylo v naší diecézi celkem 154 v 63 farnostech. Fotografie ze slavnostního shromáždění najdete na odkazu ZDE.
Podněty z farních skupinek byly v průběhu dubna Diecézním redakčním týmem zpracovány do závěrečného dokumentu nazvaného „Syntéza diecézní fáze synodálního procesu“. V úvodu všechny přítomné přivítal diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil. Celou diecézní syntézu pak přednesli diecézní koordinátoři R. D. Mgr. Ivo Prokop a R. D. JCLic. Mag. Theol. Stanislav Brožka. Dokument bude v nejbližší době zveřejněn na webové stránce www.bcb.cz.
Pater Ivo Prokop také při této příležitosti shrnul své dojmy z právě ukončeného procesu: „Nejsilnějším zážitkem pro mne byla osobní setkání se členy redakčního týmu. Ačkoliv jsme se předtím neznali a měli hodně rozdílné názory, zkušenosti a pohledy, podařilo se nám najít společnou metodu práce. Ze stovek nejrůznějších, občas protichůdných myšlenek, zaslaných z farností, vytáhnout ty zásadní a důležité, shodnout se a zformulovat z nich docela rychle poměrně stručnou zprávu o starostech, touhách a nadějích diecézánů. Velice na mne zapůsobilo nadšení členů týmu a jejich ochota věnovat dobrovolně svůj čas, síly, prostředky, jezdit třeba i z velké dálky do Českých Budějovic a pracovat dlouho do noci. Velmi si toho vážím a věřím, že to přinese i v budoucnu svůj užitek.“
Následovala slavnostní koncelebrovaná mše svatá s diecézním biskupem Mons. Vlastimilem Kročilem. Z promluvy otce biskupa vybíráme několik pasáží (celý text promluvy je k dispozici na odkazu ZDE):
„Papež František vyzval celou všeobecnou církev k hlubší sebereflexi, což jsme zahájili formou synodálního procesu v říjnu loňského roku a dnes tuto fázi uzavíráme. Výsledkem tohoto půlročního období se stává dokument – Syntéza, která je určitým výrazem této reflexe. Chci však také věřit, že tímto dokumentem, jak je rovněž často opakovaným přáním papeže Františka, naše synodální putování nekončí, zejména z toho důvodu, že tato synodální fáze procesu „dala nově vzklíčit snům, probudila proroctví a vize, přinesla nové naděje, rozhojnila důvěru, obvázala rány, navázala vztahy, dala zazářit nadějnému úsvitu, vytvořila pozitivní náhled, který bude osvěcovat mysl, zahřívat srdce a rukám navrátí sílu.“ (srov. Přípravný dokument, 32).
Podtitul synody, která by měla v příštím roce na podzim vyvrcholit v Římě a jejíž diecézní fázi my nyní zakončujeme, zní: „Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání“. Téma se jeví jako cosi přelomového, ale není to tak zcela pravda. Spíše bych řekl, že jde o téma, které je církvi veskrze vlastní a snad jen nebylo vždy tak zjevné a patrné, jak je tomu nyní. Koneckonců, stačí se podívat kolem sebe, dobře se rozhlédnout a přemýšlet i nad tím, co vidím.“
…
„Co nám tedy Boží slovo chce říci a v čem nás chce dnes povzbudit, to by se dalo vyjádřit krátce: totiž, abychom zakoušeli lásku Boží, musíme milovat své bližní! Je to vcelku snadné pochopit, ale popravdě řečeno, je to těžší uskutečňovat. Někdy dostává láska určitý nádech romantiky, pro kterou se člověk snadno nadchne, ale jistě to samo o sobě nestačí. Je třeba i Boží milosti! Tedy oné pomoci shůry, té vnitřní duchovní síly, která od zraňujícího egoismu uzdravuje a dává nám schopnost opravdově milovat, dává nám sílu k vytrvalosti a stálosti. I toto je synodalita církve, i toto je naše synodální cesta, po níž chceme společně kráčet.
Chtěl bych závěrem poděkovat všem, kdo jste se podíleli na průběhu diecézní fáze synodálního procesu, zvláště pak Diecéznímu redakčnímu týmu, ale také i všem ostatním, kdo jste přispěli, třeba i kritickým hlasem k tomu, aby dnes zveřejněná syntéza byla, pokud možno co nejobjektivnější. Tato dnešní slavnost, kéž je pro nás všechny povzbuzením a novým impulsem! Kéž nás v našem putování a snažení provází mocná přímluva Panny Marie, ale i přímluva našich patronů, především sv. Mikuláše, Jana Nepomuckého i Jana Nepomuka Neumanna.“