Arcibiskup Stanisław Gądecki: Věřím, že synoda rozliší, které hlasy jsou hlasem Ducha Svatého

„Doufám, že dobře pochopená synodalita může pomoci k obnově, kterou církev dnes potřebuje,“ řekl v rozhovoru pro KAI (polská Katolická informační agentura) arcibiskup Stanisław Gądecki, metropolita poznaňský a předseda Polské biskupské konference. Zároveň však přiznal, že se znepokojením sleduje návrhy na přizpůsobení nauky ideologickým požadavkům současnosti. Poznaňského arcibiskupa trápí vize církve, která se příliš snaží o přizpůsobení okolnímu světu a mnohem méně o plnění svého poslání.

„Je třeba (…) rozlišovat mezi vstřícností k člověku a akceptováním hříchu. Věrnost učení církve v žádném případě nevylučuje respekt k důstojnosti homosexuálních osob, a to způsobem, který náleží každé lidské bytosti. Na druhou stranu přijímání hříchu nemůže být tím, o co církvi jde. A už vůbec nelze připustit žehnání homosexuálním svazkům, jak to požaduje komunita LGBT+. To, co je zapotřebí, je obrácení a milost, nikoliv potvrzení hříchu… S tak dalekosáhlou redefinicí manželství a rodiny nemůžeme souhlasit. Manželství existuje pouze mezi mužem a ženou a není jiné cesty. Osobně si myslím, že úvahy typu: žehnejme hříchu, dokud tito lidé zůstávají v církvi, jsou výrazem jakéhosi pocitu selhání. Už nevěříme, že někdo může brát vážně učení církve nebo její morální požadavky. Církev plní své poslání již 2000 let a nemůže se ho zříci. Projevuje se však jakási móda naslouchat těm, kteří do církve nechodí a nejsou s ní spojeni, ale z nějakého důvodu by chtěli církev změnit,” zdůraznil arcibiskup Gądecki v odpovědi na otázku, zda je nebezpečné zahrnout do dokumentů synodálního procesu požadavek inkluze v církvi. Upozornil rovněž na to, že samotný termín inkluze je sice často skloňován, avšak nebyl nikdy definován a může tedy zahrnovat jak lidi, kteří se identifikují s LGBT+ v duchu nových módních levicově-liberálních ideologií nebo třeba ty, kdo žijí v polygamních vztazích, ale cítí se vyloučeni. „Nakonec však žádné jasné návrhy nezaznívají, pouze se poukazuje na to, že do církve by měli být začleněni všichni, aby se nikdo necítil vyloučený,” uzavírá.

„Během těchto dvou let zazněly různé názory na církev, což ale ještě neznamená, že jsme se zaposlouchali do hlasu Ducha Svatého. Souhrn takto získaných názorů vůbec nezaručuje, že jakási parlamentní většina je hlasem Ducha Svatého. V dějinách byly doby, kdy jeden svatý muž v církvi byl hlasem Ducha Svatého a hlas tisíců lidí nikoli. Při tak rozsáhlé odezvě, jaká byla shromážděna, se objevují rozumné i škodlivé návrhy. Otázkou tedy je, jak rozlišit jeden od druhého a jak rozeznat, že něco je pro církev dobré a něco ne,“ dodal poznaňský metropolita na otázku, jak hodnotí dosavadní průběh synodálních prací.

„Pozoroval jsem s údivem, jak velmi různorodý je obraz církve, který z dosavadní práce synody vyplynul. Pro některé oblasti světa je problémem chudoba, dokonce hladomor, války a obrovský rozsah sociální nespravedlnosti. Jinde kulturní návrhy odporující křesťanské tradici, rodiny a manželství procházejí krizí. Snad nejtěžší situace je v Evropě, kde je církev silně polarizovaná a panuje v ní hluboké napětí. Objevují se zde požadavky na reformy, které jsou znepokojivé, protože nejsou v souladu s Tradicí a dosavadním učením církve. To se projevilo zejména na kontinentálním synodálním setkání v Praze,“ zhodnotil předseda Polské biskupské konference.

Arcibiskup Gądecki se kriticky vyjádřil také o návrzích německé synodální cesty, která navrhuje zřízení orgánů, které by byly centry rozhodování v církvi, paralelně k autoritě biskupů. Poznamenal, že takové orgány s pravomocemi paralelními s pravomocemi biskupů neexistují ani ve východních církvích. „Druhá věc, která silně zaznívá v německé tzv. synodální cestě, je očekávání, že církev zavede svěcení žen. To je úvaha, která chce z přání některých žen učinit určující teologii. Papež František sice kritizuje tyto požadavky německé synodální cesty, nicméně jejich názory jsou hlasité a přirozeně se dotýkají i dalších kruhů. Bylo to vidět letos v únoru v Praze na evropském kontinentálním synodálním shromáždění o synodalitě. Hlasy o potřebě diakonátu žen tam přednesli i zástupci jiných episkopátů, např. z Portugalska. A uznání diakonátu žen by se mohlo stát předehrou k jejich kněžskému svěcení.“

Jak také dodal, „v Polsku se do synodální diskuse přímo zapojilo asi 100 tisíc lidí. To znamená, že tolik katolíků se chce aktivně účastnit synodálního procesu. Měli jsme možnost naslouchat jejich hlasu, tomu, jak vnímají církev a co od ní očekávají. To má nepochybně velkou hodnotu. Totéž se stalo i v jiných zemích a na jiných kontinentech. Na tomto místě je třeba poznamenat, že polská synodální syntéza nevyzývala k doktrinálním změnám, ale vyzývala ke změnám ve vztahu duchovních k laikům a naopak.”

„Náš postulát zní: objevit dědictví II. vatikánského koncilu! To znamená ztělesňovat a rozvíjet koncilní učení tak, aby nedošlo k jeho degeneraci. Doufám, že plodem rozlišování bude přijmout konečné závěry pouze ty, které jsou jednomyslným názorem všech. Věřím, že papeži Františkovi jde o totéž,“ uzavřel arcibiskup, když hovořil o postoji polských delegátů říjnové synody.

Na závěrečnou otázku, k čemu může místní církvi pomoci synoda o synodalitě a kde je nejvíce zapotřebí reformy, předsedal Polské biskupské konference odpověděl: „Církev je semper reformanda. Stejně jako by měl každý člověk chodit ke zpovědi a snažit se změnit své chování, aby se více blížilo Kristovu postoji, tak i celá církev potřebuje neustálou obnovu. A to nejen obnovu fasády či vnější omítky, ale také toho, co je uvnitř. Nebezpečí totiž spočívá v tom, že v křesťanských společenstvích bývají lidé, kteří se věnují nějaké konkrétní službě, ale nemají skutečný zájem a ochotu vydat se na cestu víry. … Sním o tom, že věřící začnou více milovat svou církev. Aby za ni přebírali větší spoluzodpovědnost. Nestačí jít na nedělní mši – a tím to končí. Církev je společenstvím věřících, kteří se chtějí aktivně podílet na jejím poslání. Doufám, že takto chápaná synodalita může obrátit směr a přispět k obnově, kterou dnes církev nutně potřebuje.“

(Převzato z www.cirkev.cz)