Biskupská synoda je shromáždění biskupů, kteří mají za úkol pomáhat papeži svou radou při vedení celé katolické církve. Shromáždění, které proběhne ve dnech 5. – 19. října 2014, je mimořádné, což poukazuje na naléhavost, již tématu rodiny přikládá papež. Akce se zůčastní 253 delegátů z celého světa, Českou biskupskou konferenci bude zastupovat olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Zde naleznete zprávy o jejím aktuálním průběhu
Vatikán: V důsledku reakcí a debat, které následovaly po včerejším (13. října 2014) publikování tzv. Zprávy po diskuzích, a kvůli skutečnosti, že „její povaha často nebyla správně pochopena“, připomíná generální sekretariát synody, že „se jedná o pracovní dokument, který shrnuje příspěvky a debatu prvního týdne synody a nyní je předložen k prodiskutování synodních členů v Menších kruzích“. Touto informací zahájil dnešní brífink vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi.
Dále také uvedl, že výsledky práce v Menších kruzích budou předloženy na plénu ve čtvrtek dopoledne a předpokládá se jejich publikování. Podle Lombardiho má tímto způsobem vyvstat propojení mezi začáteční zprávou synody, Zprávou po diskuzích, výsledky práce v menších kruzích a závěrečnou zprávou, jež bude předložena papeži.
Tzv. Menší kruhy (Circula Minores), v nichž se biskupové nyní schází, mají sloužit k snazšímu vyjádření pohledu každého účastníka na danou problematiku. Účastníci jsou v nich rozděleni do deseti skupin podle jazykových možností. Během prvního týdne mohl biskup pronést pouze jeden příspěvek na jedno téma, příp. se následně přihlásit do volné diskuze.
Pracovní text biskupské synody:
Zpráva čítající šedesátku odstavců se skládá ze tří částí: První tvoří přehled současné situace rodin, následuje „pohled na Krista“, na jehož základě je možné znovu promyslet to, co říká Boží Zjevení o rodině, poslední a nejdelší část shrnuje některé pastorační perspektivy.
Současné výzvy rodinného života
Jednou z největších zkoušek pro rodiny bývá podle dokumentu samota. Ta také následně vyvolává pocit nemohoucnosti vůči společensko-ekonomické realitě. Nejistota v oblasti práce se někdy stává „noční můrou“, která negativně ovlivňuje rodinný život. Mnoho lidí také prožívá důsledky křehké afektivity.
Synodní otcové během zasedání hovořili o tématech jako např. nedostatečně přiznaná důstojnost žen ve společnosti, domácí násilí, výchova dětí, které se rodí mimo manželství nebo vyrůstají pouze s jedním s rodičů. K výrazným tématům patřila situace párů v oblastech válečných konfliktů, rodinný život uprchlíků, pastorace manželů žijících vzdáleni na tisíce kilometrů kvůli práci, výchova dětí v rodinách, kde se rodiče hlásí k rozdílným náboženstvím aj.
Tváří v tvář těmto těžkostem vnímá církev potřebu pomoci nalézt naději a smysl. „Je třeba přijmout lidi v jejich konkrétní situaci, umět je podporovat v jejich hledání, povzbuzovat v touze po Bohu a v přání cítit se plně součástí církve – i ty, kdo zažili selhání nebo se nachází v nejrůznějších situacích,“ uvádí kardinál Erdö ve Zprávě po doskuzích.
Evangelium rodiny
Druhá část dokumentu je více teologická a představuje Boží plán s rodinou. Boží milost je v křesťanském manželství zásadním prvkem. Bůh potvrzuje nerozlučitelnost manželství a nabízí pomoc v prožívání vzájemné věrnosti.
Současně se zpráva ptá, jak je možné pomoci zraněným rodinám a těm, kdo žijí v neregulérních situacích. Přibližuje přitom nauku tzv. „semen Slova“, kterou představil již sv. Justin ve 2. století před Kristem a kterou zhodnotil 2. vatikánský koncil: I když se v církvi v plnosti zjevilo Boží Slovo, je třeba nalézat také „semena Slova“, která jsou zaseta mimo viditelnou církev. Podobně také např. v civilních manželstvích nebo i ve stálých a veřejných soužitích partnerů je možné nalézt semínko, které může církev doprovázet, aby se postupně rozvinulo až do podoby plného svátostného manželství. „Církev musí pozorně a pečlivě doprovázet své nejkřehčí děti, které jsou poznamenány zraněnou a ztracenou láskou, umožnit jim nalézt důvěru a naději, podobně jako světlo majáku v přístavu,“ píše se ve zprávě.
Pastorační perspektivy
Třetí část zprávy shrnuje příspěvky biskupů, jež navrhují některé pastorační perspektivy. Především je potřebné hlásání křesťanské zvěsti o rodině, kde hrají podstatnou úlohu sami manželé. Církev musí hlásat evangelium rodiny „s něžností matky a jasností učitelky, ve věrnosti k ponížení se Božího Syna. Pravda se vtěluje do lidské křehkosti ne proto, aby ji odsoudila, nýbrž aby ji uzdravila“.
Dokument navrhuje „misionářskou konverzi“ církve: Je třeba se v hlásání neomezovat jen na teoretický výklad rodiny, který by byl odtržený od reálných problémů lidí. Je také zapotřebí změnit jazyk, jímž se hovoří o rodině, aby kázání umožnilo druhým zakusit, že křesťanské učení o rodině je odpovědí na nejhlubší touhy člověka.
Biskupové též vícekrát zdůraznili potřebu hlubší přípravy na svátost manželství, která by se neomezovala jen na obecné pokyny. V tomto smyslu též apelovali na obnovu formace kandidátů kněžství a pastoračních pracovníků. Na plénu synody též zaznělo doporučení doprovázet manžele v prvních letech jejich společného života.
Současně členové synody uvedli, že je třeba jasně označovat kulturní, společenské a ekonomické jevy, které brání rodinnému životu – např. přílišný důraz na logiku obchodu, diskriminace, chudoba, násilí.
Co se týká rozvedených a znovu sezdaných lidí, není podle Zprávy po diskuzích moudré vymýšlet řešení v logice „všechno, nebo nic“. Na úrovni místních církví má pokračovat dialog na toto téma, aby mohla být představena zralá řešení během příštího shromáždění biskupů v roce 2015. „Každé zraněné rodině máme především naslouchat s úctou a láskou, doprovázet je jako Kristus učedníky na cestě do Emmaus,“ píše se ve zprávě.
V otázce přijímání eucharistie rozvedenými a znovu sezdanými lidmi se připomínají některé pozice, jež během prvního týdne synody zazněly: Ponechat současnou praxi, nebo se více otevřít ve zvláštních případech, jež není možné vyřešit, aniž by se způsobila nová nespravedlnost a utrpení, nebo též navrhnout jistou „cesty pokání“. Současně dokument hovoří o potřebě znovu promyslet teologii tzv. duchovního přijímání.
Zpráva se také věnuje lidem s homosexuální orientací, kteří mají v církvi nalézt „útulný domov“. Ačkoliv se biskupové vyslovili negativně k homosexuálním svazkům, ptají se současně: „Jsme schopni přijmout tyto lidi, garantovat jim prostor bratrství v našich společenstvích? Tito lidé se často touží setkat s církví, která je pro ně útulným domovem“.
V poslední části se zpráva věnuje otázce otevřenosti manželů k novému životu.
Generální sekretariát synody vydal v souvislosti s publikací zprávy prohlášení, ve kterém upozorňuje na charakter dokumentu. Jelikož „jeho povaha často nebyla správně pochopena“, je podle sekretariáu vhodné připomenout, že „se jedná o pracovní dokument, který shrnuje příspěvky a debatu prvního týdne synody a nyní je předložen k prodiskutování synodních členů v Menších kruzích“.
Celý text Zprávy po doskuzích je možné nalézt na stránce Tiskového střediska Svatého stolce (italský originál, anglický překlad).
Další informace o biskupské synodě:
Největší událost v katolické církvi po 2. vatikánském koncilu. I tak někdo označil mimořádné zasedání biskupské synody, které se v těchto dnech v Římě věnuje tématu rodiny a jejím aktuálním výzvám.
Ve čtvrtek večer skončil první velký blok synody, generální shromáždění, kdy jednotliví účastníci na plénu představili své příspěvky. Nyní následuje práce v tzv. menších kruzích. Účastníci se při ní schází v méně početných skupinách – obvykle rozdělených podle jazyka – aby mohli snáze vyslovit svůj názor a projednat určená témata. Výsledkem pak bude zpráva synody a její poselství.
Ale teď již k doposud řečenému. Málokdo dnes pochybuje o tom, že rodinná instituce prochází obdobím krize. V této situaci svolává papež biskupy z celého světa, aby společně přemýšleli, jak nově přiblížit hodnoty rodinného života, jak může církev doprovázet ty, kdo žijí v různých obtížných situacích, jak překonat rozdíl mezi každodenní praxí mnohých a církevním učením, jak usnadnit lidem setkání s Bohem.
„Konkrétně se po nás žádá, abychom se postavili především bok po boku našim sestrám a bratřím v duchu milosrdného Samaritána: Být pozorní k jejich životu, být obzvláště nablízku těm, kdo byli ´zraněni životem´ a očekávají slovo naděje, které, jak víme, může dát jedině Kristus. Svět potřebuje Krista. Svět potřebuje také nás, protože náležíme Kristu.“ Takové je základní směřování současné synody, jak jej představil generální zpravodaj, maďarský kardinál Péter Erdö.
Není možné vypočítávat všechna témata, která na plénu biskupské synody během prvního týdne zazněly: Jen namátkou lze zmínit jazyk, kterým církev mluví o rodině, pastorační programy pro snoubence, úloha rodiny ve společnosti, manželství v zemích, kde převládá jiné náboženství, teologie manželství, úloha Bible v rodinném životě, přístup těm, kdo nejsou církevně sezdaní apod. V diskuzích silně zaznívalo i téma rozvedených a znovu sezdaných lidí, kteří podle biskupů musí především najít v církvi přijetí.
Důležité téma, které před synodou zmínil papež František, je také otázka mladých lidí, již vůbec nevstupují do manželství. „Pro mne jsou také (…) zásadním problémem nové návyky mladých lidí. Mladí lidé v naší době neuzavírají manželství a dávají přednost neformálním svazkům. Co tu má dělat církev? Vypudit je ze svého srdce? Anebo se k nim přiblížit, pochopit je a snažit se jim přinést Boží slovo?“ tázal se papež pro argentinský deník La Nación a prohlásil: „Osobně zastávám posledně jmenovanou pozici“.
Synoda však nejedná o změně církevní nauky o rodině a manželství, jak by se mohlo zdát z některých komentářů. Opakovaně to vyjádřili synodní otcové. Jde spíše o hledání nových způsobů pastorace, řešení praktických otázek, nových situací. Při čtvrteční tiskové konferenci to pregnantně shrnul kardinál Francesco Coccopalmerio: „Je třeba přijmout hermeneutiku papeže Františka, to znamená zcela zachovat nauku, ale vyjít od konkrétních lidí, jejich situací, potřeb, utrpení.“
Důležitá je i metoda, kterou biskupové pracují. Pokud nějaký biskup pokládá cokoliv za správné, měl by to jasně říci a nenechat se odradit lidskými ohledy, vyzval papež František. „Základní podmínka je tato: Mluvit jasně. Nikdo ať neříká: ´Toto nemohu říci, pomysleli by si o mě to či ono´ (…) Je třeba říct všechno, co v Pánu vnímáme, že máme říct: bez lidských ohledů a bázlivosti. Současně je třeba s pokorou naslouchat a přijmout s otevřeným srdcem to, co řeknou bratři,“ prohlásil papež. Všichni totiž podle něj mohou přispět k hledání cesty k současnému člověku.
Tato otevřenost ve vyslovení názoru dala vzniknout diskuzím i s protikladnými postoji. Kdo by však čekal zapálené souboje mezi „kardinálskými frakcemi“ na synodním plénu, bude zřejmě zklamán. „Synoda pokračuje v upřímnosti, spontánnosti a svobodě vyjádření i s živou účastí, s níž jednotlivci hovoří (…) účastníci se zájmem naslouchají, s velkým vzájemným respektem,“komentoval atmosféru ve čtvrtek vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi. Zapálené spory mezi těmi, kdo hájí učení, a těmi, kdo preferují tzv. pastorační přístup, jsou tak spíše uměle vytvořenými schématy. „I ti, kdo mají nejvíce starost o nauku, jsou daleko od toho, aby neměli účast na utrpení lidí,“ dodal Lombardi s tím, že zastánci pastoračního přístupu zase „v žádném případě“nepopírají církevní nauku.
První týden biskupské synody je tedy především společným hledáním. Nenabízí odpovědi na současné problémy rodin, neposkytuje ani snadná řešení. Spíše jednotlivá témata otevírá a nechává zaznít různosti pohledů. To vše před papežem, jehož přítomnost je podle jeho vlastních slov „zárukou a ochranou víry“. Událost ale pokládá základ pro reflexi, která bude pokračovat celý rok a vyvrcholí na řádném shromáždění na podzim roku 2015.
Autor: Ondřej Mléčka